naposled_a_poprve_III.pdf - Vasku Alzbeta

Please enable JavaScript to view the full PDF

Formační deníček Naposledy a poprvé III: Vánoce Na jednu stranu jsem se na letošní Vánoce večer :) ). To mi teprve začalo docházet, že těšila podobně, jako kdysi dávno, když jsem jsou Vánoce a nejsem doma. Teda vlastně byla ještě malá, na druhou jsem moc jsem v novém doma. A bylo to… smutné. nestíhala vnímat, že už se opravdu blíží. Ale krásné. A… vůbec, neměla jsem sílu nad tím nějak hlouběji bádat, protože jsme Ono se totiž nejde netěšit, když celé ty zdobily stromeček u nás, sestra Emanuela čtyři týdny předtím člověk třikrát denně čte zdobila kapli, uklízelo se… a už byl čas jít na v breviáři něco o tom, jak se máme jásat a polední modlitbu a na oběd, protože radovat, že spása je blízko, Pán přijde a v klášteře nikdo nepotřebuje vidět vykoupí svůj lid, už přichází Emanuel – Bůh zlaté prase. Měly jsme houbovou polévku s námi – a začíná svou vládu pokoje a a krupicovou kaši, pokud by někoho vůbec, lidi, doteď to bylo všecko hrozné, ale zajímalo, jak vypadá štědrovečerní nebojte se, vysvobození z těch všech temnot klášterní oběd :D Pro mě s Eliškou to a stesků je tu! bylo poprvé, co jsme po covidových měsících jedly pohromadě s ostatními sestrami. Odpoledne jsme ještě dotahovaly dárky, i když času už moc nazbyt nebylo. Ono se to nezdá, ale oběd po dvanácté hodině, člověk se zavykládá, dá si kafe… a jsou dvě a o půl paté už začínaly nešpory. Ty už byly slavností (jako každé nešpory večer před slavností nebo nedělí) a právě jimi nám vlastně začínaly Vánoce. Na jejich Bylo to trochu podobné tomu, jak jsem se konci pokaždé nejmladší ze jako malá těšila na to, jaké Ježíšek donese společenství přináší malého Ježíška dárky… akorát teď jsem byla už velká z oltáře do betléma a vítá jej. a těšila jsem se na Ježíška :) Nejmladší věkově je Eliška, nejmladší „služebně“ jsem já (přistěhovala jsem se o A nedocházelo mi, že už je to opravdu tu, celých pět dní později). Tak jsme si rozdělily protože jsem prostě žila vším tím, o čem role. Eliška přinesla Ježíška (a já šla s ní, jsem psala minule. Mezi odchodem z Valu a aby se ani jedna z nás nebála) a společnými začátkem exercicií jsme sice měly pár dní silami jsme Božskému Dítěti řekly na volna, ale o iluzi, že během těch pár uvítanou básničku, kterou jsem vymyslela dní stihneme všechno, co jsme doteď (ne, není povinné nic vymýšlet. Přišlo mi to nestihly, jsme přišly docela brzo :D jednodušší, jak něco duchaplného hledat Pak intenzivní čas exercicií… a najednou :D). Pak byl prostor pro spontánní díky, bylo 23. prosince, bylo třeba nazdobit chvály a prosby. Všechny sestry stály okolo stromečky naproti v klášteře, dořešit jesliček a… mě konečně došlo, že jsem dárečky a přání (vzájemně si je vyrábíme… opravdu opravdickou součástí téhle to byla taky kovbojka vymyslet, co by někdo konkrétní řeholní rodiny a že je to s mojí šikovností mohl vytvořit :D), do toho nádherné. normální běh dne se všemi modlitbami… a Kapra (teda filé, protože kapra by si ani byl večer a bylo ráno 24. prosince. jedna z nás dobrovolně nevybrala :D) To ráno začalo ranními chválami a s bramborovým salátem jsme si daly mší svatou. Co vím, tak jedinou ranní v našem malém společenství na vilce. Ještě široko daleko, ještě s adventními texty předtím ale oplatky s medem. Ty jsme si (protože Vánoce se začínají slavit přece až ale předtím nejdřív vzájemně nabídly Formační deníček a když jsme si lámaly kousek oplatku A pak přišel Boží hod Vánoční, ranní chvály té druhé, přály jsme si k Vánocům. v naší malé kapli, snídaně, trocha času, mše Taky moc krásná věc :) svatá, oběd, poslední přípravy a balení… a byl čas se jet zase po pár měsících Dost času jsme měly i na rozbalení dárků a ukázat domů. Vracely jsme se na Nový potěšení se z nich… a pak už na půlnoční a rok a před sebou jsme měly spoustu nových „…nám, nám narodil se.“ I když letos kvůli věcí. Blížil se totiž začátek nové etapy vládním opatřením jen nesměle. našeho (před)řeholního života. A do Vůbec ta půlnoční bez zpěvů a farníků byla toho nová práce a znova covid… no, zvláštní. Ale v tomhle slova smyslu jsme nenudíme se :) zvláštní a divné Vánoce měli všichni. A přesně proto píšu o tom, jaké byly naše Vánoce až na konci ledna… děcka, nevěřte tomu, že v klášteře se lidi jenom modlí a nic nedělají a mají furt spoustu času :D