P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f PODPOŘTE NAKLADATELE PŘÍMÝMI NÁKUPY NA JEHO ESHOPU knihy, CD, DVD a digitální produkci najdete na http://www.eshop.carpe.cz POMŮŽETE VYDÁNÍ DALŠÍCH TITULŮ Děkujeme a vážíme si vaší přízně! Prodáno 24.10.2022 na www.Kosmas.cz zákazníkovi lucka.sulovska@seznam.cz P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f Ruské lidové erotické povídky Ilustroval František Bidlo 2016 P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f Ruské lidové erotické povídky Používání elektronické verze knihy je umožněno jen osobě, která ji legálně nabyla, a jen pro její osobní a vnitřní potřeby v rozsahu stanoveném autor - ským zákonem. Elektronická kniha je datový soubor, který lze užívat pouze v takové formě, v jaké jej lze stáhnout z portálu nebo v aplikaci. Jakékoliv neoprávněné užití elektronické knihy nebo její části, spočívající např. v kopí - rování, úpravách, prodeji, pronajímání, půjčování, sdělování veřejnosti nebo jakémkoliv druhu obchodování nebo neobchodního šíření, je zakázáno! Ze - jména je zakázána jakákoliv konverze datového souboru nebo extrakce části nebo celého textu, umisťování textu na servery, ze kterých je možno tento soubor dále stahovat, přitom není rozhodující, kdo takovéto sdílení umožnil. Je zakázáno sdělování údajů o uživatelském účtu jiným osobám, zasahování do technických prostředků, které chrání elektronickou knihu, případně ome - zují rozsah jejího užití. Uživatel také není oprávněn jakkoliv testovat, zkoušet či obcházet technické zabezpečení elektronické knihy. Všechna práva vyhrazena. Tato publikace ani její část nesmí být publikována, uchovávána v rešeršním systému nebo přenášena jakýmkoli způsobem (včetně mechanického, elek - tronického, fotografického či jiného záznamu) bez předchozího souhlasu na - kladatelství. No part of this may be reproduced in any form or by any elektronic or me - chanical means including information storage and retrieval systems, without permission in writing from the author. The only exception is by a reviewer, who may quote short excerpts in a review. © Carpe diem, 2016 www.carpe.cz Made in Moravia, Czech Republic, EU ISBN 978-80-7487-223-5 (pdf) ISBN 978-80-7487-224-2 (epub) ISBN 978-80-7487-225-9 (mobi) Prodáno 24.10.2022 na www.Kosmas.cz zákazníkovi lucka.sulovska@seznam.cz P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f 7 K O U Z E L N Ý P R S T E N V jedné ložnici žili tři bratři. Poněvadž se již dobře nesná - šeli, rozhodli se upustit od společného hospodaření. Majetek nebyl však mezi ně spravedlivě rozdělen: osud přál dvěma starším, zatím co nejmladšího neobdařil téměř ničím. Všich - ni tři bratři byli svobodni. Když jednoho dne stáli spolu na návsi, řekli si, že je čas, aby se oženili. „Copak vy, vám je hej,“ řekl nejmladší z nich, „vy jste bohati a tak se bohatě oženíte! Ale já, co já si počnu? Jsem chud a nemám věru nic jiného než ptáka, který mi jde až ke kolenům!“ V té chvíli šla kolem skupinky tří bratrů dcera bohatého kupce. Slyšela roz - hovor a povzdechla si: „Ó, kéž bych se mohla vdát za toho mladíka! Má ptáka, který mu jde až ke kolenům!“ I oženili se starší bratři a nejmladší zůstal mládencem. Ale od onoho dne nemyslila kupcova dcera na nic jiného, než na své pro - vdání za mladíka s tak velikým ptákem. Bylo mnoho kupců, kteří žádali o její ruku, ale ona je všechny šmahem odmítala: „Neprovdám se za nikoho jiného než za toho jinocha!“ Její rodiče jí to rozmlouvali: „Co si myslíš, hlupačko? Jak by ses mohla provdat za chudého sedláka?“ — „Nestarejte se o to,“ odpověděla jim, „vy s ním přece žít nebudete, ale já! Poté na - vázala vztahy s dohazovačkou, kterou poslala k chlapci, aby mu vyřídila, aby přišel požádat o její ruku. Starosvatka ode - brala se k sedlákovi a řekla mu: „Poslyš, holoubku, proč jsi tak nesmělý? Jdi požádat o ruku kupcovy dcery, už dlouho tě miluje a bude šťastna, když se s ní oženíš!“ I oblékl si mužík novou rubašku, vzal si novou čapku a odešel bez meškání za otcem mladé dívky. Dcera poznala v návštěvníkovi oka - mžitě muže, který má ptáka, sahajícího až ke kolenům, a na své naléhání obdržela od svých rodičů svolení k sňatku. Ale o svatební noci nevěsta k svému překvapení zjistila, že její manžel nemá ptáka dlouhého ani jako prst. „Ach, ty lumpe,“ P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f 8 vykřikla, „vychloubal ses, že máš chuj až po kolena! Co jsi s ním udělal?“ — „Ach, paní choti, ty dobře víš, že jsem byl před naší svatbou chud jako kostelní myš. Když jsem si chtěl opatřiti peníze na výlohy s veselkou, neměl jsem ani zlato, ani co jiného, nač bych si mohl vypůjčit... A tak jsem byl přinucen svého ptáka zastaviti!“ — „A za jaký obnos jsi ho zastavil?“ — „Ne za mnoho, za padesát rublů!“ — „Chara - šo, navštívím zítra svou matku a požádám ji o peníze, aby sis moh‘ ptáka vyplatit. Musíš ho rozhodně mít, jinak mně ani na oči nechoď! Druhý den rána odběhla mladá žena říci své matce: „Pro - sím tě, matuško, podaruj mi padesát rubů, je mně jich velice zapotřebí!“ — „Načpak je potřebuješ, dceruško?“ zeptala se matka. Svěřím se ti, máti! Můj manžel měl chuj až ke kole - nům... Ale, protože byl chud a neměl, nač si vypůjčiti pení - ze, zastavil ho, chudáka, v předvečer naší svatby za padesát rublů. Nyní má ocásek, který věru není dlouhý ani jako ma - líček... Musí si rozhodně vyplatit svého dřívějšího ptáka!“ Matka pochopila tuto nezbytnost a dala padesát rublů své dceři. Když odevzdala mladá žena peníze svému manželu, pravila: „Teď běž a nech si vyplatit svůj starý chuj, ať se ho nezmocní někdo jiný!“ Mladý muž přijal peníze a odešel všecek starostliv. „Co si mám počít, já ubožák?“ ptal se sama sebe. „Jak mám své ženě opatřit takový chuj? Půjdu kam mě nohy ponesou!“ Šel již hodně dlouho, jak, ani nevěděl, když potkal shrbe - nou stařenku. „Zdravstvuj, hodný člověče! Kampak jdeš?“ — „Ach milá babičko, kdybys věděla, jak jsem nešťastný... Nevím, kam bych šel!“ — „Svěř se mně se svým neštěs - tím, můj holoubku, dost možná, že ti budu moci pomoci!“ — „Neodvážím se to říci!“ — „Neměj strach, nestyď se a mluv směle!“ — „Tak dobře, babičko, svěřím se Vám! Vychloubal jsem se, že mám chuj, sahající mně až ke ko - lenům. Na neštěstí slyšela má slova kupcova dcera, která P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f 9 se za mě proto provdala. Ale hned první noc viděla, že můj chuj není dlouhý ani jako prst. Rozlobila se. Cos udělal se svým chujem? zeptala se mě. Odpověděl jsem jí, že jsem ho zastavil za padesát rublů. A teď, právě před chvílí mně ode - vzdala tento peníz a nařídila mi, abych si ho šel vyplatit, ji - nak, abych se již vůbec domů nevracel. Nevím, co se mnou bude!“ — „Dej mi své peníze, odvětila stařena, „pomohu ti v tvém neštěstí!“ Sedlák jí bez váhání odpočítal padesát rublů a obdržel za ně prsten. „Tu máš,“ řekla babička, „vez - mi si tento kroužek a navlékni si jej na nehet!“ Mladý man - žel uposlechl a v téže chvíli dosáhl jeho pták délky jednoho lokte. „Nuže, je dosti dlouhý?“ pokračovala stařenka. „Ale babičko, co mám nyní dělat? To je přece neštěstí, mít tak ohromného ptáka!“ — „Stáhni si kroužek nazpět k nehtu, tvůj chuj nebude delší jednoho lokte. Nyní snad shledáš tuto délku postačující. Až si pak budeš prstenem sloužiti, dej po - zor, aby sis jej nikdy nenavlékl nížeji!“ Mladý muž stařence poděkoval a dal se opět cestou k do - movu, šťasten z pomyšlení, že se může objeviti před svou ženou. Když byl již kráčel hezkou chvíli, pocítil chuť na sva - činu. Šel tedy kousek stranou, posadil se na břehu potůčku, vytáhl ze své mošny několik sucharů, namočil je do vody a pustil se do jídla. Pak se natáhl a jal se zkoušeti zázračné účinky svého prstenu. Natáhl si jej na nehet. Jeho pták se vztyčil do výšky jednoho lokte. Stáhl si prsten až ke stře - du prstu. Chuj se mu zvedl na sedm verst vysoko. Svlékl si prsten, a jeho úd se okamžitě smrskl do pokorných rozměrů, jež měl dříve. Když se byl sedlák takto dosti pobavil, zmoc - nila se ho únava, a on usnul. Před spaním zapomněl si však prsten schovati a nechal jej ležet na svých prsou. I jel kolem v kočáře baryn se svou ženou. Když spatřil šlechtic nedale - ko silnice spícího mužíka, na jehož prsou zářil prsten, dal zastavit a nařídil svému sloužícímu: „Jdi, seber prsten toho mužíka a dones mi jej!“ Sluha provedl ihned rozkaz svého P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f 10 pána, a spřežení se dalo poté opět na cestu. Krása prstenu však zaujala barynovu pozornost. „Pohleď, dušenko, jak je ten prsten krásný, zkusme si jej, půjde-li mi!“ řekl své ženě a natáhl si kroužek k samému středu prstu. V té chvíli se však jeho úd prodloužil, shodil kočího s kozlíku, přeskočil spře - žení a natáhl se před kočár na délku sedmi verst. Když to ba - ryna uviděla, zhrozila se a vykřikla na komorníka: „Vrať se rychle k sedlákovi a přiveď ho sem!“ Sloužící odběhl, vzbu - dil mužíka a pravil mu: „Pojď k mému pánovi, pospěš si!“ Sedlák začne však hledati prsten. „Aby tě čert vzal, zloději! Ukrad jsi mně prsten!“ „Nehledej ho,“ odpověděl sloužící, „pojď k mému veliteli, to on ti jej vzal. Ach, milý příteli, tvůj prsten nám proveď pěknou věc!“ Sedlák byl jedním skokem u kolesky. „Odpusť mi,“ spustil prosebným hlasem šlechtic, „a pomoz mně v mém neštěstí!“ — „Co mi dáš, baryne?“ — „Sto rublů!“ Baryn dal mužíkovi dvě stě rublů a ten mu svlékl kroužek z prstu. Kočár odjel a sedlák se vrátil domů. Když spatřila mladá žena svého manžela oknem, vyběh - la mu ihned v ústrety. „Tak co,“ zeptala se ho, „vyplatil si ho?“ — „Ano!“ — „Pojď, ukaž mi ho!“ — „Jdi přece domů, nemohu ti ho ukázat na návsi!“ Sotva-že byli pod střechou, žena nepřestávala opakovati: Ukaž mi ho. Ukaž mi ho! Ukaž mi ho!“ I navlékl si mužík prsten na nehet a jeho pták vzrostl na jeden loket. Sedlák vytáhl si ho z kalhot a řekl: „Podívej se, ženo!“ Manželka začla ho líbat. „Není-liž prav - da, mužíčku, je lépe mít takový poklad doma, než jej ne - chati někomu cizímu! Pojďme se rychle navečeřet, pak si lehneme a zkusíme ho!“ řekla a pokryla stůl množstvím mís a lahví. Sotvaže se navečeřeli, vlezli si do postele, kde žena náležitě vyzkoušela sílu údu, jímž byl její manžel nyní ob - dařen. Ráno, když vstali, dívala se ustavičně pod sukně, ne - boť se jí zdálo, že jej má stále mezi nohama. I odebrala se ve svém štěstí k své matce, zatím co její muž odešel na za - hradu a lehl si pod jabloň. „Tak co,“ zeptala se kupcová své P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f 11 dcery, „vyplatili,“ odpověděla mladá a jala se o něm široce a dlouze mluviti. Jak jí kupcová naslouchala, měla toliko jedinou myšlenku: najíti vhodnou chvíli a vyhledati zeťáčka, aby též ona vy - zkoušela jeho zázračné náčiní. Skutečně se jí taky podařilo nenápadně se vytratit. Odběhla potají do obydlí svého zetě, a uviděla ho spícího na zahradě. Prsten měl na nehtu a jeho chuj zvedal do výšky jednoho lokte. „Sednu si na jeho ptá - ka,“ řekla si tchýně, a tak i bez váhání učinila. Prsten, jejž měl spáč na nehtu, mu však nešťastně sklouzl k středu prstu, a tak se stalo, že byla kupcová, náhlým prodloužením chuje, pojednou vyzdvižena do výšky sedmi verst. Mezitím dce - ra zpozorovala nepřítomnost matčinu, a jsouc o její příčině jata podezřením, rozběhla se rychle domů. V domě nikdo. Šla tedy na zahradu. Ach, jaká podívaná se tu naskytla je - jím zrakům! Její manžel spí s ptákem vztýčeným v oblacích, a na samém konci zmítá se sotva viditelná kupcová, jež je v této výšce hříčkou větrů jako korouhev. Co dělati? Jak vy - prostit matku z nebezpečí podobného postavení? Ze všech stran hrne se veliké množství lidí, a každý přichází s něja - kým spasným návrhem a radou. „Nedá se skutečně nic jiné - ho udělat,“ povídají jedni, „než vzít sekyrku a ptáka usek - nouti!“ — „Nikoliv, namítají druzí, „to není možno udělat, to by zabilo dva lidi. Přetneme-li chuj, spadne žena na zem a zláme si vaz. Bude lépe, pomodlíme-li se společně k Bohu. Snad udělá zázrak a zachrání starou ženu!“ Během těchto porad se spáč probudil. Zjistil, že má prsten uprostřed prstu a že jeho chuj trčící kolmo vzhůru do výšky sedmi verst, jej samého tiskne k zemi do té míry, že se nemůže ani s boku na bok převrátit. I jal se pomalu svlékat kroužek. Jeho ocas se zvolna menšil, ale teprve, když nebyl delší než loket, sedlák zpozoroval, že je na něm napíchnutá jeho tchýně. „Jak ses sem dostala, matuško?“ zeptal se jí mladý manžel. „Odpusť mi, drahý zeťáčku, už nikdy to neudělám!“ řekla kupcová. P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f 13 O H N I V Ý P T Á K Jeden mužík měl dceru a ta mu jednoho dne řekla: „Batuško, Vaňka mě žádal, abych se dala od něho ojebat.“ — „Ach, ty sprostá, odpověděl otec, „proč by ses dávala jebat cizím člo - věkem? Mohu ti to udělat docela dobře já!“ Vzal hřebík, dal jej rozžhavit do kamen a poté jej vstrčil do pizdy své dcery tak důkladně, že nemohla po tři měsíce dobře scát. Když po - tkal Vaňka později tu dceru pět, řekl jí: „Dej mi zajebat!“ — „Nehrej si se mnou, Vaňko! Můj otec mě taky jebal a tak mi spálil pizdu, že jsem nemohla celé tři měsíce vůbec scát!“ — „Neměj žádný strach, ty hloupá, můj pták je studený!“ — „Lžeš, dej mi ho na chvíli do ruky, ať se přesvědčím!“ — „Tu máš, sáhni si!“ Dívka vzala mladíkův chuj a vykřik - la: „Ach, jaký jsi ty podvodník! Je strašně horký, ochlaď si ho nejdřív ve vodě!“ Vaňka ji uposlechl, ale v tom okamžiku dostal bolení břicha a pustil prd. „Ach, jak syčí, když na něj přijde voda,“ poznamenala dcera, „měla jsem pravdu, že je ohnivý. Opatrnosti nikdy nezbývá!“ H L U P Á K Jeden sedlák měl syna, který byl strašně hloupý. Ale měl chuť na mrdání a proto začal naléhat na svého otce: „Táto, ožeň mě!“ — „Počkej trochu, milý synu,“ říkal mu otec,“ máš ještě velmi mnoho času na ženění. Chuj ti ještě nejde k prdeli. Až ti doroste až k ní, pak tě ožením!“ Syn si vytáh‘ ptáka a natáhnuv si jej, pokud mohl, zjistil pravdivost otco - vých slov. „Skutečně,“ řekl si, mám ještě velmi mnoho času na ženění, můj pták není dosud dosti dlouhý, nejde mi ještě k prdeli. Musím ještě rok nebo dva roky počkat.“ Čas běžel a hlupák se nezabýval ničím jiným než vytahováním a pro - dlužováním svého chuje. Jednoho dne dosáhl konečně svého P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f 14 cíle. „Nyní se mohu oženiti,“ řekl si mladík, „mám takové - ho bouráka, že ukojí každou ženu! „Co může člověk čekat od hlupáka?“ pomyslil si v duchu otec a řekl: „Dobrá, milý synu, proč by ses ženil, když ti pták už tak vyrost, že ti dosa - huje až k prdeli? Zůstaň mládencem, bývej dále u mne a je - bej se svým chujem!“ S E T B A C H U J Ů Dva sedláci šli síti rež, každý má své pole. I šel kolem staře - ček a přistoupil k prvnímu z nich: „Pomáhej Pámbu, muží - ku!“ „Dejž to Pámbu, starý!“ — „Co to seješ?“ — „Rež, dě - dečku!“ — „Nuže, ať ti Pámbu pomáhá! Ať je tvá rež vyso - ká a sype hodně zrní!“ pravil stařec a přiblížil se k druhému sedlákovi. „Pomáhej Pámbu, mužíku!“ pozdravil ho. „Dejž to Pámbu, starý!“ — „Co to seješ?“ — „A co je ti do toho? Chuje seju!“ — „Charašo, přeju ti, aby jich bylo hodně!“ Poté se stařeček vzdálil, mužíci dokončili své setí a vrátili se domů. Když zavlažily jarní deště půdu, rež prvního sedláka vy - klíčila bujná a bohatá. Na sousedním poli vyrážely však je - nom ptáci, jejichž červené hlavy zabíraly celou jednu desja - tinu. Ať kamkoliv oko pohledělo, všude byly chuje. I šli se sedláci podívat, zda-li jejich rež vyklíčila. Když viděl své pole první mužík, byl velmi potěšen, avšak druhý cítil v srd - ci nesmírný smutek. Přišla doba žní. Mužíci se vrátili na svá pole. První dal se radostně do kosení reže, kdežto druhý hned prvním oka mrk - nutím zjistil, že chuje, jimiž bylo pole pokryto, dosáhly výše jednoho aršínu. Když se byl dosti vynadíval na tuto zvláštní podívanou, vrátil se domů, kde první jeho starostí bylo, najítí nůž a nabrousiti jej. Poté, opatřiv se též provázky a papírem, vrátil se na své pole. Zde začal řezati ptáka do ptáku, zabalil P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f 15 vždy dva a dva do papíru, obvázal každý balíček motouzem a vložil jej do své káry, aby je odvezl do města na prodej. „Co dělat,“ řekl si, „nabídnu je tam na prodej, snad se najde nějaká hlupačka, která si párek koupí!“ Když projížděl se svou károu ulicemi města, křičel z plna hrdla: „Kdo chce chuje, chuje, chuje? Mám na prodej krásné P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f 16 chuje, krásné chuje, krásné chuje!“ Uslyševši jeho vyvolává - ní jedna dáma, řekla své komorné: „Běž se rychle zeptat toho mužíka, co prodává!“ Mladá dívka vyběhla na ulici: „Poslyš, mužíku, co prodáváš?“ „Ale chuje, paní!“ Když se mladice vrátila do domu, neodvážila se to své paní opakovati. „Mluv přece, hlupačko,“ nařídila ji paní, „nemusíš se styděti! Co to prodává?“ — „Považte, milostpaní, ten blázen nabízí chuje!“ — „Ach, jak si hloupá! Běž rychle, dohoň jej a zeptej se ho, zač by mně přenechal párek?“ I zavolala mladá žena sedlá - ka. „Co stojí párek?“ „Sto rublů, to je nejnižší cena!“ Když přinesla služebná své paní tuto odpověď, baryna dala jí sto rublů. „Tu máš,“ řekla, „ale vyber mně dva pěkné, pořádně dlouhé a tlusté!“ Dívka odběhla a donesla peníze sedlákovi. „Ale prosím tě, mužíku,“ pravila, „dej mi jen ty nejlepší!“ — „Všechny jsou velmi pěkné,“ odvětil sedlák. Komorná vzala párek pěkně zabalených ptáků a donesla jej své paní. Dáma si chuje znalecky prohlédla, a poněvadž se jí náramně líbily, dostala chuť — vstrčit je kam patří. Avšak chuje se zdráha - ly vejíti. „Copak ti mužík neřekl, co se jim musí říci, aby se pustily do práce?“ zeptala se své komorné. „Nic mi neřekl, milostpaní!“ — „Ach, jka ty jsi hloupá! Jdi se ho na to ihned zeptat!“ I odešla dívka vyhledati sedláka: „Poslyš, mužíku řekni mi, jaký rozkaz se musí dáti tvému zboží, aby se přimě - lo k dílu?“ — „Dáš-li mi ještě sto rublů, povím ti to,“ odvě - til mužík. Komorná odběhla uvědomit svou velitelku o této nové sedlákově žádosti. „Nechce to za nic na světě říci, mi - lostpaní, žádá ještě sto rublů.!“ „Co dělat? Běž a dones mu je! A kup mi při té příležitosti ještě za dalších dvě stě rublů podobné nářadíčko! Není to věru příliš drahé!“ když přijal sedlák obnos, řekl služebné: „Až si bude chtít tvá paní jimi posloužiti, ať jen řekne hyje!“ Jakmile byla dámě komornou tato odpověď sdělena, lehla si na postel, vyzvedla si šaty a rozkázala: „Hyje!“ Dva chuje se daly ihned do práce. Když je však baryna chtěla ze svého P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f 17 klína odstraniti, nepodařilo se jí to. Situace stávala znepoko - jující. V svém pohnutí poslala ubohá žena svou komornou opět ven: „Jdi k tomu čubčímu synovi a zeptej se ho, co se má říci, aby vylezly. Služebná odběhla, co jí nohy stačily, dohonila mužíka a vyřídila mu, čím byla pověřena. „Pověz mi, mužíku, co se má říci, aby chuje opustily telo mé velitel - ky, neboť ji právě strašlivě týrají!“ Sedlák však odpověděl: „Dá-li mi ještě sto rublů, povím to!“ Dívka se vrátila horem pádem domů. Baryňa ležela na posteli, spíše mrtvá než živá. „Vezmi sto rublů, které v prádelníku ještě zbyly, a dones je co nejrychleji tomu taškáři. A pospěš si, neboť jistě co nevi - dět vydechnu duši!“ Když se dostalo sedlákovi po třetí sto rublů, vyřkl konečně ono slůvko, které od něho čekaly. „Ať tvá paní řekne jen pr a ony ihned vylezou!“ Komorná vzala nohy na ramena, když přišla však domů, našla svou velitelku již v bezvědomí. Proto vykřikla sama: „ne!“ V tom okamži - ku oba dva chuje vylezly. Baryňa byla zachráněna, vstala, vzala ptáky a uložila si je na bezpečné místo. Od nynějška nastaly jí velmi příjemné časy. Jakmile dostala chuť, dala se ptáky jebat a postačilo jí poroučet jim, jenom ne, aby se jich zbavila. Jednoho dnes odjela dáma na návštěvu k svým venkov - ským známým. Když přišel večer, velice litovala, že nemá s sebou své chuje a chystala se odjeti domů. Ale její hostitelé na ni naléhali, aby u nich zůstala až do zítřka. „To je zcela vyloučeno,“ pravila dáma, „zapomněla jsem si doma urči - tý předmět, bez něhož nemohu usnouti!“ — „To nic nedě - lá,“ odpověděli hostitelé, „chcete-li, pošleme pro něj spoleh - livého člověka, který vám jej v nejlepším pořádku dopraví k nám.“ Návštěvnice souhlasila. I byl dán okamžitě sloužící - mu rozkaz, aby osedlal nejlepšího koně a vypravil se k dámě pro zapomenutý předmět. „Řekneš o něj mé komorné,“ do - dala baryňa, „ona ví kde je!“ Když přijel sloužící do baryni - na domova, komorná odevzdala mu dva chuje zabalené do P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f 18 papíru. Sluha si je vstrčil do zadní kapsy kalhot, a vyskočiv na koně, dal se na zpáteční cestu. Cestou bylo jezdci přeje - ti vysoký kopec, a protože kůň šel příliš pomalu, sluha jej pobídl: „Hyje!“ V tom okamžiku vynořily se chuje z papíru a vjely sloužícímu do prdele. „Co je to za potvory? Kde se tu najednou nabraly, proklatě?“ myslil si. Za chvíli byl celý zpocený, ale rady si nevěděl. Při sestupování s kopce se kůň rozběhl však tak rychle, že ho sloužící musil mírniti: „Pr!“ V téže chvíli opustily chuje jeho prdel. Sluha je sebral, zaba - lil do papíru, a když přijel domů, odevzdal je baryně. „Slá - va,“ řekla dáma, „donášíš mně je v dobrém stavu?“ — „Ať je čert vezme,“ odpověděl sloužící. R O Z D R Á Ž D Ě N Á D Á M A V jistém království žil bohatý sedlák, který měl syna Ivana. „Pročpak se synu, ničím nezabýváš?“ řekl jednou otec syno - vi. „Není dosud pozdě!“ Dej mi sto rublů a požehnej mému podnikání!“ odpověděl Ivan. Otec dal mu peníze, které žá - dal, a mladík odebral se do města. Když šel kolem pánského sídla, uviděl v zahradě dámu, jež se mu na první pohled vel - mi zalíbila. Zastavil se proto a začal si ji prohlížeti. „Co tu děláš, mládenče?“ zeptala se dáma. „Ach, zapomněl jsem se paní, hledě na tebe... Jsi velmi krásná! Kdybys mně ukázala své nohy ke kotníkům, dal bych ti sto rublů!“ — „Proč bych ti je neukázala? Podívej se na ně!“ řekla paní a vyhrnula po - někud svůj šat. Mladík ji dal sto rublů a vrátil se domů. „Nuže, milý synu,“ zeptal se otec, „jakým obchodem se zabýváš? Cos udělal se svým stem rublů?“ — „Koupil jsem pozemek a háj, abych v něm postavil krám. Dej mi ještě dvě stě rublů, musím zaplatit za práci tesařům!“ Otec dal mu po - žadovaný obnos a syn se opět odebral k zahradní mříži. Když ho dáma spatřila, řekla mu: „Proč ses vrátil, mládenče?“ — P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f 19 „Dovol mně vstoupit do zahrady paní, a ukaž mi svá kolena, dám ti dvě stě rublů!“ Dáma jej přijala, a odhrnuvši svůj šat, ukázala mu kolena. Výrostek jí odpočítal peníze, rozloučil se s ní a dostihl opět svého domova. Po jeho příchodu se ho otec otázal: „Nuže, zařídil ses, milý synu?“ — „Ano, otče, dej mi ještě tři sta rublů, nakoupím si zboží!“ Sotva mu bylo starým venkovanem vyhověno, syn šel zase k zahradní mříži. Ale otec si řekl: „Což kdybych se šel podí - vat, jak si počíná?“ A odešed po stopě Ivanově, postavil se na číhanou v blízkosti mříže. „Pročpak ses opět vrátil, mlá - denče?“ zeptala se dáma. „Nechci tě rozhněvati, paní,“ řekl výrostek, „ale dovol mi, abych se prošel svým chujem kolem tvé pizdy, dám ti za to tři sta rublů!“ — „Budiž!“ řekla dáma a vpustila mladíka do zahrady. Když od něho přijala peníze, lehla si na trávu a Ivan si stáhl kalhoty a jal se svým ptákem jezditi kolem jejího hnízda. Netrvalo to dlouho a dámu to tak rozdráždilo, že sama začla žadonit: „Nacpi mi ho dovnitř, dej mi ho tam, prosím tě o to!“ Mladík se však zdráhal: „Žádal jsem tě, abys mě dovolila projíti se chujem toliko po okrajích tvé pizdy!“ — „Vrátím ti všechny peníze,“ naléhala dáma. „Nemám jich zapotřebí,“ usmál se jinoch a pokračoval ve svém rejdění. „Dostala jsem od tebe dohromady šest set rub - lů,“ pokračovala dáma, „vrátím ti dvanáct set rublů, ale nacpi mi ho dovnitř!“ Otec, který tento výjev pozoroval zahradní mříží, nemohl se déle udržeti. „Přistup na to, milý synu,“ zvolal, „z malých potůčků jsou veliké řeky!“ Když uslyšela dáma tato slova, utekla. Kdyby se do věci nebyl vmísil starý plesnivec, mohl jeho syn uzavříti obchod. L O V E C A M E D V Ě D Jeden lovec bloudil dlouho lesem, ale nic nezastřelil. Dal se tedy do česání a louskání lískových oříšků. Přišel k němu P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f 20 medvěd a začal na něm loudit. Lovec se usmál a dal mu kul - ku ze své pušky. Medvěd ji zvedl k hubě, ale jeho zuby ne a ne se zakousnouti. „Nemohu ořech rozlousknout!“ řekl. „A jsi vymiškován?“ zeptal se ho lovec. „Nejsem!“ — „No jo, proto jej nemůžeš rozlousknout! Chceš-li, vyřežu tě — a pak budeš moci louskat o sto šest!“ Důvěřivý medvěd svo - lil, lovec ho chytil a přiskřípl jeho pytlík mezi dvěma osiko - vými větvemi. „Ach pusť mě, pusť mě! Nechci tvé ořechy!“ začal naříkati medvěd. „Nebuď hloupý, budeš je moci lous - kat!“ ušklíbl se lovec, a ufiknuv mu varlata, pustil jej a dal mu skutečný oříšek. Medvěd si jej vstrčil mezi zuby a ihned je rozkousl. „Nu, vidíš hloupý, říkal jsem ti přece, že se ti nyní podaří skořápku rozlousknout!“ řekl lovec, a poté se každý dal svou cestou. Ale medvěd, dříve než zmizel, zahro - zil lovci: „Jen počkej, až půjdeš zatopit do sušárny, já ti to oplatím!“ Když se vrátil lovec domů, sedl si na lavici a začal bě - dovati: „Proč jen jsem toho medvěda nezastřelil? Ach, milá ženo, jak jsem utrmácen! Jdi zatopit do sušárny!“ Žena ode - šla, rozdělala v sušárně oheň a natáhla se podél stěny. I přišli dva medvědi a začli se dohadovat. „Zapalme sušárnu,“ řekl první. „Ne, podívejme se nejdřív, má-li také takovou ránu, jakou ti udělal!“ namítl druhý. Podívali se. „Na mou tě, ka - maráde, jeho je ještě větší než tvoje. Podívej se, jak je širo - ká! Čepec by se do ní vešel!“ „A jak je červená!“ podivil se první, načež se oba rozloučili a každý se vrátil do svého lesa. S M Í C H A P L Á Č V jisté zemi žil pop, který bydlil u řeky a převážel pocest - né s jednoho břehu na druhý. Jednoho dne přišel k přívozu burlak. „Hej, batuško, převez mě,“ zvolal na popa, který byl na druhém břehu. „A zaplatíš mně za převoz, holoubku?“ — P r o d á n o 2 4 . 1 0 . 2 0 2 2 n a w w w . K o s m a s . c z z á k a z n í k o v i l u c k a . s u l o v s k a @ s e z n a m . c z , č í s l o o b j e d n á v k y 7 1 5 5 1 8 8 , U I D : 5 7 2 1 e 9 3 4 - e 0 0 5 - 4 3 4 3 - a 1 6 0 - 8 c 7 c 1 9 1 5 d c e f