ÚVOD Ka ž d ý máme chvíle, kdy máme pocit, ž e se to celé n ě jak zadrhlo. Ž e se motáme v kruhu, p ř em ýš líme, co vlastn ě chceme, ale místo odpov ě dí p ř ichází jen dal š í otázky. A zatímco my váháme, sv ě t b ěž í dál. Sociální sít ě ukazují, jak ostatní „makají, rostou, ž ijí naplno“... a ty má š pocit, ž e ty jsi ten, kdo z ů stává pozadu. Jen ž e pravda je tahle: V tom nejsi sám. Tenhle e-book vznikl pro v š echny, kdo se cítí zaseknutí. Pro v š echny, kdo u ž mají dost odkládání. Dost slibování si “od pond ě lí”. Dost poslouchání svého vnit ř ního hlasu, kter ý jim po ř ád dokola ř íká: “Stejn ě na to nemá š .” Tenhle e-book není ž ádná motiva č ní pohádka. Nebude ti mazat med kolem pusy. Nebude ti slibovat zázraky ani deset krok ů ke š t ě stí. Ale co ud ě lá – nakopne t ě Dá ti facku, kdy ž ji pot ř ebuje š . A p ř ipomene ti, ž e to, co hledá š , u ž má š dávno v sob ě . Jen to pot ř ebuje š probudit. Tohle je pr ů vodce pro ka ž dého, kdo nechce z ů stat v pr ů m ě ru. Ne pro ty, co hledají pohodlí. Ale pro ty, co hledají sílu. Mo ž ná neví š , kde za č ít. Mo ž ná má š strach, ž e sel ž e š Mo ž ná má š za sebou tolik neúsp ěš n ý ch pokus ů , ž e u ž ani nev ěř í š , ž e to tentokrát p ů jde. A práv ě proto tohle č te š Proto ž e hluboko uvnit ř cítí š , ž e u ž nechce š takhle dál. Ž e je č as p ř estat p ř e ž ívat – a za č ít kone č n ě ž ít. V ka ž dé kapitole najde š slova, která ti nepodlézají, ale mluví na rovinu. V ě ty, které t ě nebudou chlácholit, ale probudí. My š lenky, které ti pom ůž ou zastavit se, nadechnout – a zvednout se. A je jedno, kde práv ě jsi. Kolik ti je. Co jsi ztratil nebo pokazil. D ů le ž ité je jen tohle: Jestli se rozhodne š , ž e z tohohle místa vyjde š siln ě j š í. Tenhle e-book není o tom, co v š echno má š . Ale o tom, co v sob ě probudí š Tak to otev ř i. Č ti. A pak to zav ř i – a za č ni n ě co d ě lat. Proto ž e tv ů j ž ivot č eká. A u ž není č as ho dál promrhat. Kapitola 1. Nikdo t ě nezachrání. Nikdo to za tebe neud ě lá. A nikdo za tebe neza č ne. A to bolí. Proto ž e v š ichni v hloubi du š e č ekáme na n ě koho nebo n ě co, co nás zvedne. N ě co, co p ř ijde zven č í – motivace, ideální podmínky, n ě jak ý zázrak. Ale nic z toho nep ř ijde. Tvoje zm ě na neza č ne tím, ž e ti n ě kdo zatleská. Za č ne tehdy, a ž si p ř izná š , ž e cel ý ten boj vede š jen ty. Pro č to nikdo jin ý za tebe neud ě lá? Proto ž e nikdo jin ý v tob ě není. Nikdo necítí tvoje vnit ř ní ticho, tvoje v ýč itky, tvoje v ý mluvy, tvoje nepohodlí, tvoji bolest. Nikdo jin ý se neprobouzí s tím, ž e ví, ž e by m ě l n ě co zm ě nit – ale rad š i zase scrolluje dál. Nikdo ti nevidí do du š e. Ale ty jo. A dokud nebude š mít koule sám sob ě p ř iznat, ž e tohle je na tob ě , bude š v ž dycky č ekat. A utíkat. A p ř ehrávat si v hlav ě scéná ř e, kde ti n ě kdo pom ůž e, n ě co se zázra č n ě stane, nebo t ě okolnosti donutí. Jen ž e nic se nestane. Sv ě t se nezastaví, aby ti pomohl. A č ím d ý l bude š č ekat, tím hloub ě ji zapadne š Nikdo nem ůž e chtít za tebe Tv ů j kámo š t ě m ůž e motivovat. Rodi č e t ě m ůž ou podporovat. Partner t ě m ůž e chápat. Ale nikdo z nich to za tebe neud ě lá. Nikdo za tebe nezm ě ní tvoje my š lení. Nikdo za tebe nevstane ráno z postele. Nikdo za tebe nezvedne č inku. Nenapí š e ten e-mail. Neza č ne ten první krok. To v š echno musí š chtít ty. A dokud to nebude š chtít naplno – ne tro š ku, ne „mo ž ná“ – tak se nic nezm ě ní. V š echno za č íná rozhodnutím Ne motivací. Ne plánem. Ne tím, ž e v š echno bude š mít srovnané. Za č íná to rozhodnutím. Rozhodnutím, ž e u ž takhle nechce š ž ít. Rozhodnutím, ž e i kdy ž má š strach, i kdy ž neví š p ř esn ě jak, i kdy ž jsi selhal u ž stokrát... stejn ě to zkusí š znova. Proto ž e to d ě lá š pro sebe. Ne pro lajky. Ne pro obdiv. Ale proto, ž e nechce š z ů stat v pr ů m ě ru. Ano, bude to bolet Ta chvíle, kdy si p ř izná š , ž e jsi sám sob ě nejv ě t š í brzdou, je t ěž ká. Ale práv ě tam za č íná svoboda. P ř estane š ukazovat prstem na ostatní. P ř estane š se vymlouvat na to, co nemá š P ř estane š č ekat, a ž t ě n ě kdo odstartuje. Proto ž e pochopí š , ž e celou dobu jsi to byl ty. Ty jsi č ekal. Ty jsi se bál. Ty jsi se vymlouval. A ty taky m ůž e š rozhodnout, ž e se z toho zvedne š Lidi t ě m ůž ou inspirovat. Ale nedonutí t ě M ůž e š vid ě t milion motiva č ních videí. M ůž e š p ř e č íst tisíc kní ž ek. M ůž e š mít kolem sebe lidi, co makaj, rostou, jedou bomby. Ale pokud TY sám nebude š chtít, nic se nezm ě ní. Inspirovat t ě m ůž e ka ž dej. Ale zvednout se z postele, za č ít n ě co d ě lat, p ř ekonávat se – to je jen a jen tvoje volba. V š echno, co hledá š , u ž má š Nemusí š č ekat na „správn ý okam ž ik“. Nemusí š mít perfektní plán. V tob ě u ž te ď je: • ta energie • ta síla • ta schopnost jen je zahrabaná pod pochybnostma, strachem a v ý mluvama. A ví š , co je nejlep š í zpráva? Sta č í za č ít. Ud ě lej to pro sebe Ne pro uznání. Ne pro ty, co t ě podce ň ují. Ne proto, abys n ě komu n ě co dokázal. Ud ě lá š to, proto ž e chce š r ů st. Proto ž e ví š , ž e na víc má š Proto ž e t ě u ž nebaví b ý t ten, kdo si jen st ěž uje. Realita je taková: Nikdo ti neotev ř e dve ř e do nového ž ivota. Ale m ůž e š se rozhodnout ty – a tím si ty dve ř e vyrazit sám. A mo ž ná spadne š . Mo ž ná to poser* š . Mo ž ná to nep ů jde hned. Ale i to je sou č ást cesty. Nepot ř ebuje š b ý t p ř ipraven ý Pot ř ebuje š b ý t rozhodnut ý Bu ď ten, kdo chce víc Ka ž dej m ůž e mluvit. Ka ž dej m ůž e ř íkat, co „by cht ě l“. Ale jen málokdo to fakt chce tak moc, ž e pro to n ě co za č ne d ě lat. A to je rozdíl mezi t ě ma, co se koukají – a t ě ma, co jedou. Shrnutí pro ka ž dého, kdo se ptá „co mám d ě lat?“ • Zastav se. P ř iznej si, ž e tohle je jen na tob ě • P ř esta ň č ekat. Nikdo jin ý to neza č ne. • Rozhodni se. I kdy ž se bojí š • Za č ni. Mal ý m krokem, dnes. • Opakuj. Ka ž dej den. Bez v ý mluv. A jestli se ti nechce? Jestli pochybuje š ? Jestli má š v hlav ě bordel? To je v po ř ádku. Ale p ř esto ud ě lej první krok. To je to, co d ě lá rozdíl. Tvoje budoucnost neza č ne, a ž n ě kdo ř ekne „te ď u ž m ůž e š “. Tvoje budoucnost za č ne, a ž si ty sám ř ekne š : „DOST. U Ž TO TAKHLE NECHCI.“ A tohle rozhodnutí je tv ů j nejv ě t š í za č átek. Kapitola 2. V š echno má š v sob ě . Jen to zatím nepou ž ívá š Lidi po ř ád n ě co hledají. Motivaci. Sebed ů v ě ru. Odvahu. Recept, jak se zvednout. Návod na zm ě nu. Scrollujou, sledujou, č tou, poslouchaj. A p ř itom v š echno, co pot ř ebujou, u ž dávno mají. Jen to le ž í uvnit ř nich – zaprá š en ý , zara ž en ý , zapomenut ý A místo aby to vytáhli ven, hledaj záchranu n ě kde venku. Hledá š venku, co má š dávno uvnit ř Mo ž ná si ř íká š : „Kdybych m ě l víc č asu, pen ě z, podpory...“ „Kdybych m ě l lep š í prost ř edí, víc kontakt ů , v ě t š í š t ě stí...“ Ale pravda je jinde. To, co ti chybí, není n ě co venku. Je to rozhodnutí p ř estat to v sob ě potla č ovat. V tob ě u ž dávno je: • tvoje síla, • tvoje disciplína, • tvoje kreativita, • tvoje odpov ěď na „jak za č ít“. Ale nevidí š je, proto ž e jsi je poh ř bil pod roky v ý mluv, strachu a sebeobvi ň ování. Má š mozek. Má š t ě lo. Má š mo ž nosti. Nejsi ob ěť Nejsi rozbit ý Nejsi „mén ě ne ž ostatní“. Má š to, co má ka ž dej vít ě z: volbu. Volbu zm ě nit to, co ti vadí. Volbu makat i bez motivace. Volbu p ř ekonat lenost, pochybnosti, v ý mluvy. Jestli sis n ě kdy ř ekl „já na to asi nemám“... tak ti n ě co ř eknu: To není pravda. Jen jsi to je š t ě neza č al vyu ž ívat. Tvoje síla není venku. Je v tvojí hlav ě V hlav ě má š nástroj, co ti m ůž e zm ě nit cel ý ž ivot – nebo ho zni č it. Je to jako motor. Jen ho musí š nastartovat. A jak? → P ř esv ě d č ením, ž e se zm ě na d ě je zevnit ř ven. Ne obrácen ě Ne č ekej, a ž okolí bude ideální. Nebude. Ne č ekej, a ž p ř ijde dokonalá nálada. Nep ř ijde. Ne č ekej, a ž ti n ě kdo pom ůž e. Mo ž ná nep ř ijde nikdo. Ale i tak m ůž e š za č ít. Proto ž e to má š v sob ě Co to znamená v praxi? • U ž jsi m ě l nápady. Jen jsi je neza č al. • U ž jsi m ě l motivaci. Jen jsi ji nedr ž el dost dlouho. • U ž jsi v ě d ě l, co chce š . Jen jsi to potla č il, proto ž e se to „nehodilo“. Tak ž e není otázka, co ti chybí. Otázka je: Kdy p ř estane š sami sob ě lhát, ž e na to nemá š ? Tv ů j mozek je zbra ň . Bu ď t ě posune – nebo zabije. Co si opakuje š , to ž ije š A pokud si cel ý roky ř íká š : „Jsem línej... nejsem dost dobrej... nemám disciplínu...“ Tak to není realita. To je program, kterej sis sám nahrál. A stejn ě tak ho m ůž e š p ř epsat. Tvoje mysl není tv ů j nep ř ítel. Je to n ůž – bu ď t ě zraní, nebo t ě posílí. Zále ž í, jak ho pou ž ije š V ě domí = Síla Ve chvíli, kdy si uv ě domí š , ž e v sob ě má š v š echno, co pot ř ebuje š ... se ti otev ř e úpln ě jiná hra. Najednou si ne ř íká š : „Pot ř ebuju víc knih, kurz ů , motivátor ů ...“ Ale: „Sta č í, kdy ž si za č nu v ěř it. A makat. A p ř estanu č ekat.“ Co má š v sob ě , ale nevyu ž ívá š : • Zodpov ě dnost – p ř estat ukazovat prstem a ř íct: „Tohle je na mn ě .“ • Odvahu – ř íct: „Jo, bojím se. Ale p ů jdu stejn ě .“ • Disciplínu – d ě lat, co je pot ř eba, ne co se ti chce. • Ohe ň – ten hlas v tob ě , co ví, ž e na víc má š To v š echno má š . V sob ě . Te ď Pro č to v ě t š ina lidí nikdy nevyu ž ije? Proto ž e je jednodu šš í ř íct: „Já nem ůž u. Já nemám. Já nevim.“ Je pohodln ě j š í hrát roli ob ě ti. Je jednodu šš í č ekat, a ž p ř ijde impuls zven č í. Je bezpe č n ě j š í nezkusit to v ů bec – ne ž riskovat selhání. Ale ty nejsi v ě t š ina. A pokud tohle č te š , tak v tob ě n ě co ho ř í. N ě co ví, ž e m ůž e š víc. Nejsi rozbit ý . Jen spí š A tenhle text t ě má probudit. Má ti p ř ipomenout, co v sob ě má š Ne dodat n ě co zvenku – ale odemknout to, co u ž tam je. Nepot ř ebuje š víc v ě d ě t. Pot ř ebuje š víc jednat. Tak co te ď ? • P ř esta ň hledat venku, co je v tob ě • P ř esta ň se bát, ž e na to nemá š – má š • Za č ni pou ž ívat to, co u ž v tob ě dávno je. Ne zítra. Ne „a ž budu p ř ipravenej“. Dnes. Shrnutí: • V š echno, co pot ř ebuje š , u ž má š • Nepot ř ebuje š motivaci. Pot ř ebuje š rozhodnutí. • Nepot ř ebuje š ideální podmínky. Pot ř ebuje š za č ít. • Nepot ř ebuje š svolení. Pot ř ebuje š se probudit. Tvoje síla není v knize. Není v motiva č ním videu. Není v radách od ostatních. Je v tob ě . A v ž dycky tam byla. Tak ji kone č n ě p ř esta ň potla č ovat. A za č ni ji pou ž ívat. Proto ž e sv ě t ne č eká. A ty u ž taky nemusí š Kapitola 3. Strach t ě svazuje. Ale jen ty rozhodne š , jestli t ě zastaví. Kolik v ě cí jsi v ž ivot ě neud ě lal, jen proto ž e ses bál? Kolik rozhodnutí jsi odlo ž il, proto ž e „je š t ě není ten správnej č as“? Kolikrát jsi zatnul zuby a rad š i z ů stal v nep ř íjemn ý m, ale znám ý m míst ě – jen proto, ž e jít jinam by bylo neznámé? Jo. Ten hlas v hlav ě Ten, co ř íká: – „Co kdy ž to nevyjde?“ – „Co si o tob ě ř eknou?“ – „Co kdy ž to v š echno ztratí š ?“ – „Co kdy ž se ztrapní š ?“ – „Co kdy ž si tím v š echno zni č í š ?“ Tohle v š echno je strach. Ne reáln ý problém. Jen p ř evle č en ý pohodlí a touha neud ě lat chybu. Nejv ě t š í v ě zení, ve kterém ž ije š ? V ě ta: “Co kdy ž ...” Co kdy ž sel ž u. Co kdy ž z ů stanu sám. Co kdy ž si tím zav ř u dve ř e. Co kdy ž si to jen namlouvám. Co kdy ž nejsem dost dobrej. Ale ví š , co by ses m ě l ptát místo toho? “Co kdy ž to nezkusím?” Co kdy ž z ů stanu tam, kde jsem, a nikdy nezjistím, co ve mn ě je? Tvoje komfortní zóna t ě zabíjí Není to tak, ž e bys nemohl. Nejsi neschopnej. Nejsi lín ý Jsi jen zabetonovan ý ve znám ý m prost ř edí. Zná š to tam. Umí š v tom p ř e ž ít. A tak rad š i z ů stane š v práci, kterou nenávidí š Ve vztahu, kter ý t ě ni č í. V t ě le, kter ý t ě š tve. V ž ivot ě , kterej t ě dusí. Proto ž e je to aspo ň jist ý Ale jistota není svoboda. Je to klec, kterou sis postavil sám. Bát se je normální Strach není slabost. Je to p ř irozená reakce. Ale problém nastává, kdy ž mu uv ěř í š víc ne ž sob ě Strach je jako alarm. Varuje t ě Ale rozhoduje š TY, jestli ho poslechne š – nebo p ř ehlu š í š č inem. Lidi si myslí, ž e musí č ekat, a ž strach zmizí „A ž nebudu mít trému, p ů jdu do toho.“ „A ž si budu jistej, dám v ý pov ěď .“ „A ž budu p ř ipravenej, zvednu se.“ Jen ž e realita je krutá: Ten moment nikdy nep ř ijde. Ten strach nezmizí. Nikdy nebude š stoprocentn ě p ř ipravenej. A pokud č eká š na “a ž ”, z ů stane š cel ý ž ivot na tom stejn ý m míst ě V ý pov ěď , zm ě na, krok dop ř edu? Ano. Bude to bolet. Mo ž ná odejde š z práce a bude š chvíli bez jistoty. Mo ž ná za č ne š n ě co nov ý ho a bude š tápat. Mo ž ná bude š č elit nepochopení. Mo ž ná ztratí š lidi, kter ý u ž s tebou nejsou na stejné vln ě Ale ví š , co získá š ? Sebev ě domí, ž e ses kone č n ě rozhodl pro sebe. Pocit, ž e ž ije š – ne ž e jen p ř e ž ívá š Svobodu. A tu ti ž ádná v ý plata nenahradí. Kdo nikdy neriskuje, nikdy nevyhraje Bez pádu není r ů st. Bez nejistoty není zm ě na. Bez toho, ž e se trochu posere š , není cesta ven. A č ím d ý l bude š č ekat, tím v ě t š í bude strach. Tím hlub š í bude ta tvoje pohodlná díra. Tím víc t ě okolí utvrdí, ž e „to tak má b ý t“. Ale ví š , co je nejhor š í? Ž e ti to za č ne b ý t jedno. Za č ne š si zvykat na to, co t ě sere. A to je ten moment, kdy se tvoje du š e za č íná pomalu dusit. Bojí š se ud ě lat krok? Tak ho ud ě lej s tím strachem. Nepot ř ebuje š b ý t odvá ž nej bez strachu. Pot ř ebuje š b ý t ten, kdo se i se strachem rozhodne jít. To je odvaha. Ne ž e se nebojí š – ale ž e se bojí š a stejn ě jde š V š ichni velcí hrá č i byli jednou posraní Nikdo neza č ínal s jistotou. Nikdo nev ě d ě l, ž e to vyjde. Nikdo nebyl p ř ipravenej. Ale š li. Ud ě lali to. A pak p ř i š el r ů st. A ty m ůž e š taky. Ale jen pokud p ř estane š č ekat, ž e strach zmizí. Shrnutí pro ty, co z ů stávají zaseklí: • Strach nezmizí. Nau č se s ním ž ít. • Komfortní zóna t ě ni č í, i kdy ž to vypadá bezpe č n ě • Ka ž d ý velk ý krok bolí – ale taky posiluje. • Nejsi sám. Ale jsi ten, kdo to musí ud ě lat. • Svoboda za č íná tam, kde se rozklepou kolena – a p ř esto jde š Mo ž ná se bojí š . Ale víc ne ž strachu by ses m ě l bát toho, ž e promarní š celej sv ů j ž ivot jen kv ů li n ě mu. Ten krok m ůž e b ý t mal ý Ale ud ě lej ho dnes. Ne zítra. Ne p ř í š tí m ě síc. Proto ž e ka ž dá velká zm ě na za č íná vte ř inou, kdy se rozhodne š : „Jo, bojím se. Ale p ů jdu stejn ě .“ A tohle rozhodnutí ti nikdo nevezme. Proto ž e v tu chvíli se stává š tím, kdo ž ije. Ne tím, kdo jen č eká. Kapitola 4. Disciplína je to, co t ě odli š í. Ne talent. Ne š t ě stí. Ale tvoje rozhodnutí makat i bez chuti. Motivace je skv ě lá. Nakopne t ě . Namotivuje. Do ž ene t ě ke slzám. Ale zmizí stejn ě rychle, jako p ř i š la. Jako blesk – zabliká, spálí a odejde. Ví š , co z ů stává? Disciplína. Ta nudná, opakovaná, ka ž dodenní č innost, kterou nikdo nevidí, nikdo netleská, ale práv ě ona t ě staví nad ostatní. Ka ž dej chce v ý sledky. Ale málokdo chce disciplínu. Ka ž dej chce vyd ě lat peníze. Ka ž dej chce mít formu. Ka ž dej chce podnikat, tvo ř it, b ý t vid ě t. Ale kolik lidí ráno vstane, i kdy ž se jim nechce? Kolik z nich si sedne a tvo ř í, i kdy ž je to nebaví? Kolik z nich d ě lá, co je t ř eba – ne co je pohodln ý ? Tím se to láme. Ne v talentu. Ne v podmínkách. Ale ve schopnosti d ě lat to, co se nikomu nechce. Chce š b ý t dál ne ž ostatní? Tak d ě lej to, co ostatní ned ě lají. Necho ď spát jako oni. Nevymlouvej se jako oni. Ne č ekej na motivaci jako oni. Disciplína je ta síla, co t ě dr ž í, kdy ž u ž dávno nemá š chu ť • Kdy ž má š pocit, ž e to nemá smysl. • Kdy ž nevidí š v ý sledky. • Kdy ž jsi unavenej, zklamanej, na dn ě A p ř esto to ud ě lá š To je moment, kdy roste š . Ne kdy ž se da ř í. Ale kdy ž to bolí – a ty stejn ě jede š Lidi hledají tajemství úsp ě chu. Tady je: D ě lej to, i kdy ž se ti nechce. Nikdo úsp ěš nej nevyhrál, proto ž e m ě l víc š t ě stí. Vyhrál, proto ž e m ě l disciplínu vydr ž et tam, kde ostatní skon č ili. Trénuj, kdy ž ostatní spí. Mysli, kdy ž ostatní scrollujou. D ě lej, kdy ž ostatní č ekají. Realita je tvrdá: • Bude š makat a nikdo ti nepod ě kuje. • Bude š makat a v ý sledek se nedostaví hned. • Bude š makat a bude š pochybovat, jestli to má cenu. Ale to v š echno je sou č ást. A ten, kdo to pochopí, má navrch. Talent t ě nakopne. Ale jen disciplína t ě dovede do cíle. Kolik zná š lidí, co byli talentovaní, ale skon č ili? Proto ž e nem ě li disciplínu. Proto ž e spolehli na to, ž e jim to „n ě jak vyjde“. Ale nevy š lo. Naopak – kolik lidí bez talentu, ale s brutální disciplínou, te ď jede, tvo ř í, roste a válí? Disciplína je nová superschopnost. V dob ě rozpt ý lení, v ý mluv a pohodlí – ten, kdo maká, vládne. Tak jak si ji vytvo ř it? • P ř esta ň č ekat na chu ť Chu ť p ř ijde n ě kdy. Ale disciplína dr ž í v ž dycky. • M ě j rutinu. Ráno, ve č er, zvyky – ne chaos. • Nespoléhej na motivaci. To je cukr. Krátkodob ý . Pot ř ebuje š bílkovinu – disciplínu. • Ud ě lej to i ve dnech, kdy to nenávidí š To jsou ty nejd ů le ž it ě j š í dny. Tam se tvo ř í charakter. Bude to bolet? Jo. Bude š se cítit sám. Bude š mít pocit, ž e ostatní si „ ž ijou líp“. Ale pravda je jiná: Oni se jen je š t ě neprobudili. Ty jo. A práv ě proto p ů jde š dál. Shrnutí pro ty, co cht ě jí víc: • Ne č ekej na motivaci. Vytvo ř disciplínu. • D ě lej, co ostatní ned ě lají. Bu ď jinej. • Ka ž dej den n ě co. Bez v ý mluv. • Disciplína t ě ud ě lá. A hlavn ě – udr ž í. Úsp ě ch není v ý st ř el. Je to ka ž d ý jedno rozhodnutí, ž e to dneska zase dá š A ť chce š cokoliv – formu, business, klid, úsp ě ch – v š echno za č íná u disciplíny.